Minulou neděli jsem se s Katrin a Juanfranciskem vypravila dolu na pláž, od nás je to asi 20 minut chůze. Voda byla nezvykle průhledná a zelená, vlny malý. Bylo mi líto, že nemám prkno a neopren, tak jsem stopla taxík a jela na mou domovskou pláž Makaha, abych si od Javiera zapůjčila výbavu na dobu, co budu v Limě. Taxikář mi mezitím vyklopil svůj životní příběh, opustila ho manželka, teď bydlí se sousedem... Hm. Život.
Javier byl milej, půjčil mi jedno postarší prkno 7,5 a neopren, prý na jak dlouho chci. Byl tam i starej Carlos, jeho táta, co mu denně nosí na pláž obědy. Pokaždé mě vítá a ptá se mě , kde jsem byla, že nechodím surfovat a nabízí mi všelijaké pochutiny. Chtěla jsem si vzít taxi domů, ale starej Carlos přivedl kluka, co dělá napůl taxikáře, napůl pomáhá jako instruktor, jmenoval se Josef, nebo spíš Yosef (prý podel Stalina, jeho táta komunista to trochu zkomolil), a ten mě odvezl domů. Moc mu nefungovalo pérování, protože když jsme přejížděli jeden z mnoha betonovejch prahů, který teď jsou skoro ve všech ulicích, jsem se praštila do hlavy o strop auta. No jo.
V týdnu jsem se sešla s Olgou, poznala jejího novopečeného manžela. Vypadali celkem spokojeně, dítě se má narodit někdy v březnu. Olga se sklidnila, nemá ani vyholenou hlavu ani číro, tetování nebylo vidět (byla zima). Plánují život na venkově, zahrádku a tak. Ještě neví, jestli se přestěhovat do Oxapampy (okraj peruánské džungle) nebo do Guatemaly. Neumím si ji moc představit jak okopává mrkev, ale mateřství dělá zázraky.
Cestou domů jsem se poflakovala po Miraflores a narazila na Yosefa a Roberta, jeden taxikář a druhej rybář, kterýho znám z pláže. Zatáhli mě do nějakýho brazilskýho baru a objednávali jeden drink za druhým. Bylo to celkem zajímavý, dověděla jsem se, že rybáři přespávají dole na pláži na dně svých lodí. Pak mě hodili domů. V noci mi bylo samozřejmně blbě. Takže příště už jen pivo.
Dál se vídám s lidma z university, přípravy na tu konferenci o filmu vrcholí, akorát moje návrhy na plakát jaksi neprošly. Musím vymyslet něco jinýho. S klienty je to všude stejný, nejhorší jsou takoví, co si myslí, že rozumí všemu. Aspoň že to dostanu zaplacený.
Tak to jsou momentálně moje novinky. Ozvu se zase příště, až bude o čem psát.
Dnes jsem si nastříkala prkno na zelenobílo.
Žádné komentáře:
Okomentovat